Jsou svatby, které proběhnou naprosto standardním a klidným tempem. Je krásné počasí, vše se stíhá dle pečlivě připraveného harmonogramu svatebčanů. Existují ale i svatby, kde se počasí mění tak rychle, že chvíli máte na sobě kabát a chvíli chodíte v krátkém rukávě. To byl i případ této svatby.  Ráno jsem za krásného počasí dorazil ke svatebčanům, kde jsme se pozdravili a uvítali. Ženich pronesl, že objednal pěkné počasí. Jen na upřesnění musím podotknout, že den předtím byl vydatný jarní liják, takže jsme si v den svatby všichni oddechli, že se vyčasilo. Proběhlo focení příprav a přesunovali jsme se na Starou poštu (místo, kde přespal Napoleon Bonaparte). Počasí se postupně začalo měnit a svatební hosté začali tušit, že to nebude jen tak, protože svatební obřad byl připraven v zahradě Staré pošty. Při zahájení obřadu se ochladilo a spustil se déšť, takže novomanželům pršelo štěstí a mně kapalo na objektiv. Jak déšť rychle přišel, tak naštěstí i rychle odešel. Nakonec se vyčasilo a bylo příjemně polojasno. Před obědem nechybělo uvítání. Následoval oběd a krájení dortu. Pak proběhlo krátké vystoupení, jak probíhalo střílení z mušket za doby Napoleona. Při tom nevěsta střílela ženicha (čistě teoreticky, mířila samozřejmě úplně mimo něj). Byla krásně překvapena, když z muškety vyšla rána a ona byla zahalena v kouři s fantastickým výrazem v obličeji. Poté jsme se vypravili na nedaleký Santon fotit portrétní fotografie a pak se vrátili na Starou poštu.  Musím říci, že den byl náročný, ale plný zážitků, které si jistě užili novomanželé, ale i já. Moc tímto děkuji novomanželům za výbornou spolupráci a krásné zážitky.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat panu Mrázkovi, že díky jeho fotkám naší svatby budeme moci vzpomínat na jeden z nejhezčích dní našeho života. Vše od první schůzky až po zaslání konečných fotek proběhlo perfektně. Nechtěli jsme klasické fotky, ale akční, a to se nám splnilo nad míru. Už nyní se u některých zasmějeme a u jiných řekneme, jak jsou krásné. Je to, mimo prstýnků a krásného zážitku, to nejcennější, co nám zůstalo. Ráda bych rovněž poznamenala, že tam bylo i něco navíc – dokázal dospělé i děti u fotografování krásně rozesmát. Ptáte se čím? Nechte se překvapit, je to opravdu pravý člověk na svém místě.